Historie Storti začíná v lednu 1956 v Belfiore, v provincii Verony. Od té chvíle, především díky vynalézavosti svého zakladatele, Ottorina, začal podnik Storti nezastavitelný růst, který ho přivedl až k tomu, že se stal světovou referencí v oblasti zemědělské mechanizace. Inovace byla vždy jednou ze silných stránek společnosti Storti.
Během neklidných 40.let vystudoval Ottorino Storti jako technik-mechanik a musel nuceně pracovat po více než sedm měsíců pro Němce. Po válce se vrátil do své rodiny v Montagnaně (PD), kde pracoval na otcově farmě. V této souvislosti se začínají projevovat jeho brilantní tvůrčí intuice, které ho vedou k tomu, aby v podniku, který je ovládán ručně, zlepšoval výkon traktorů a zemědělských strojů. S touto zkušeností začal v roce 1950 pracovat jako obchodní dodavatel. Ke konci léta 1955 mu jeho bratranec Giovanni Frigo nabídl k pronájmu dílnu v obci Belfiore (provincie Verony), kde se v lednu 1956 zrodila společnost Ottorino Storti. První práce byly zaměřeny na opravu zemědělských zařízení a na správu čerpací stanice „Aquila“, kterou je dílna zásobena. Později se Ottorino, jelikož oblast je bohatá na sady, rozhodne produkovat také sérii přizpůsobených cisternových vozů pro ošetřování prostředky proti škůdcům. V květnu ho postihla vážná nemoc, která trvala do konce roku 1956. Během dlouhých měsíců nemoci se však dílna Belfiore neuzavře, protože jeho bratranec Giovanni Frigo – který si nepřeje smazat Ottorinův sen – sám řídí továrnu. Po krizi na počátku šedesátých let podnik pokračuje v činnosti. V roce 1966 opustil Ottorino starou pronajatou společnost, aby postavil, stále v Belfiore, novou halu. Navzdory neustálému úsilí však Ottorino nevidí ziskové hospodářské výsledky. Trh se stroji pro ošetření prostředky proti škůdcům v pěstování ovoce je již nasycen. Ottorino je ve skutečnosti charakterem spíše vynálezce než obchodník; aby se dostal z této situace stagnace začne analyzovat odvětví chovu zvířat. V té době se několik zemědělských podniků muselo vypořádat s potřebou extrahovat ze silážích jam kukuřičnou siláž – tzv. „voskovitou“ – používanou po celý rok pro výkrm masného skotu. Jsme v roce 1967 a Ottorino Storti, v krátkém čase, postaví prototyp stroje, který bez námahy extrahuje silážovanou kukuřici a zanechává dokonale svislý povrch, hladký, kompaktní a proto příznivý pro nejlepší konzervaci výrobku. Vzhledem k dobrým dosaženým výsledkům patentoval vynález u obchodní komory ve Veroně a později ve všech evropských zemích. A s ohledem na to, že neexistuje žádná kategorie výrobků, ve kterých by tento typ stroje mohl být klasifikován, Ottorino Storti také přidal svůj vlastní název: “dessilatore PLUTO”. Inovativní stroj je s velkým zájmem chovatelů a obchodníků přijat do té míry, že se důležitá společnost „Mengele & Steiner“ z Bolzana rozhodne zahájit velmi intenzivní obchodní vztah s Ottorinem Stortim. V roce 1968 je představen nový stroj: míchací vůz pro krmné trávy MASTINO, která vyniká – v porovnání s prvními americkými míchacími vozy – díky funkčnosti nové korby, novému směšovacímu hřídeli a nové převodovce. „Myšlenka těchto vozů byla americká“ – říká Ottorino v nedávném rozhovoru – „pár italských chovatelů, kteří je používali, však nebylo moc spokojených, protože nefungovaly dobře a tak je odkládali jako špatný nákup. Snažil jsem se tedy příklad důkladně prostudovat, podařilo se mi pochopit jeho vady, zlepšit jeho vlastnosti tím, že jsem navrhl novou korbu, nový směšovací hřídel a novou převodovku “. Kombinace silážní frézy PLUTO a míchacího vozu MASTINO se okamžitě stává vítěznou volbou: jediný operátor v krátkém čase (30-40 minut) je schopen nakrmit vysoké množství skotu. Pro vytvoření představy o užitečnosti těchto dvou strojů vezměte v úvahu, že do té doby, pro nakrmení stejného počtu skotu, bylo zapotřebí alespoň půl dne práci tří nebo čtyř osob. Úspěch je okamžitý a prodej neustále roste, což je začátek trendu, který se už nezastavil. Vzhledem k úspěchu těchto strojů Ottorino Storti definitivně opustil stavbu cisternových vozů pro ošetření proti škůdcům a zcela se věnoval nové výrobě strojů pro chov zvířat. Netrvalo dlouho a dorazila i oficiální ocenění: během zemědělského veletrhu ve Veroně v roce 1973 získal stroj PLUTO zlatou medaili za nejlepší technickou inovaci.
Ottorino vyrábí nové patenty, které v boji proti technice napodobenin některých nekalých konkurentů, ale především kvůli potřebám chovatelů, stále znamenají převrat systému mechanizace zootechnického krmení. V roce 1974 se tak zrodil DESSILCAR, první stroj na světě schopný provádět tři operace: extrahovat siláž, míchat, distribuovat krmivo skotu. Je to určitě nový skok v kvalitě: jediný operátor, s pomocí jediného traktoru a Dessilcar o objemu 4 mc, je schopen nakrmit až 100 kusů skotu ve velmi krátkém čase (zhruba patnáct minut), s výrazným snížením námahy a nákladů řízení. Následně jsou vyrobeny COCKER – kombinovaný stroj (silážní fréza-míchač-rozdělovač) o objemu 1 mc. – a BRACCO o objemu 3 mc. Aby se dokázal vyrovnat s řadou objednávek tohoto typu stroje, zakládá Ottorino Storti se svým bratrem Antonia v roce 1975 novou společnost, FRASTO (Fratelli – bratři – Storti) S.a.s. se sídlem ve městě Albaredo d’Adige (VR), která bude vyrábět stroje pro malý zemědělský podnik. Místo toho se společnost STORTI specializuje na stavbu strojů pro střední a velké zemědělské podniky. Po otevření nového a významného trhu v Anglii, kde zemědělci přidávají i velké množství dlouhého sena k silážované nasekané kukuřici, Ottorino Storti navrhl a patentoval v roce 1979 nový řezací a míchací šnek s asymetrickými lopatkami s názvem „Unifeed“. Tento vynález, který je dodnes předmětem napodobenin, bude základem budoucích úspěchů Stortiho při výstavbě vlastních míchacích krmných vozů. Začátkem roku 1982 přivedlo přerušení obchodních vztahů se společností Mengele & Steiner Ottorina Stortiho k přípravě nového marketingového plánu, nového seznamu strojů a nové prodejní sítě. Stále nespokojen s tím vším, navrhl také nové stroje uvedením na trh prvních samojízdných míchacích krmných vozů: IDROALANO a IDROMASTINO. V těchto letech se společnost vydala na cestu vlastní distribuce sortimentu také v mezinárodním měřítku, počínaje Francií a Anglií, aby se pak přesunula do Německa. Mezitím Paolo – jeden z Ottorinových synů – na FRASTU projevil vynalézavého ducha hodného svého otce, s nímž vyvinul nový stroj určený k další revoluci v sektoru míchacích krmných vozů: BOXER Unifeed. Základem projektu je inovativní krmný systém pro dojnice Unifeed, který představuje objektivní přínosy. Unifeed ve své podstatě spočívá v současném podání všech složek krmné dávky: kukuřičná siláž – základní potravina – je doplněna dalšími složkami stravy (travní siláž, seno, mouky, atd.), které jsou vhodně smíchány odpovídajícím řezacím a míchacím vozem. Na technicko-ekonomické úrovni lze stručně shrnout výhody, které lze získat správným použitím této techniky: vyšší pozření sušiny a lepší využití krmiva; zlepšení produkce mléka jak v množství, tak ve kvalitě; zlepšení hygienického a zdravotního stavu krav; efektivnější využití vedlejších podnikových produktů.
PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR S OTTORINEM STORTIM
Kvalita výživy je základem moderního chovu zvířat. Výrobní a hospodárná výkonnost stáje je z 50% ovlivněna krmením a technikami podávání. Správné krmení vašich zvířat je nezbytné pro zajištění jejich dobrého zdravotního stavu.
Narodit se, vyrůst a žít ve zdravém životním prostředí je pro člověka zásadní. To je samozřejmě i pro zvířata, ze kterých získáváme svůj zisk. Omezení přítomnosti bakteriální zátěže zajišťuje větší pohodu. Pasivní omezení vysokých teplot pomáhá zvířatům vyjádřit vlastní potenciál.
